• Povaha a temperament,  Psychika a ti druzí

    Jsem melancholik

    Přiznat si své povahové rysy může být pro některé lidi těžké. I já jsem měla odmalička problém srovnat se sama se sebou. Poslouchat ze všech stran, že jsem příliš uzavřená. Nemůžu mít jen jednu kamarádku. Jsem moc komplikovaná. A ta hodina jazyka, kdy učitelka zařadila introverzi a melancholii do negativních vlastností. Vnímám to tak i dnes? Už jen z jednoho prostého důvodu ne. Lidi nemůžeme dělit jen do čtyř temperamentů a nějakého extro nebo intro. V každém z nás jsou totiž směsi i dalších povahových rysů a to nás dělá jedinečnými.

  • Honí se mi hlavou,  Na téma

    A komu to cpeš?

    Svět sociálních sítí je velmi zvláštní. Často se volá po otevřenosti v různých tématech, ale pokud začnete být otevření, dostanete čočku za to, že prý jen toužíte po pozornosti. Docela mě zaráží názor, že máme všichni problémy a proč by o tom tedy měl někdo psát – je snad něco víc? Ano, každý má to své. Ale my přece neznáme průběh všech různých nemocí a situací, a proto mi taková témata připadají dokonale inspirativní a vzdělávací – jen je umět správně uchopit.

  • Honí se mi hlavou,  Z deníku

    Jak jsem poprvé zavítala do cukrárny

    Svět se pro mě stal krásnějším místem až poté, co jsem se naučila radovat z maličkostí. V hlavě mám svůj pomyslný seznam snů, které bych si chtěla během života splnit. Dříve jsem se zaměřovala jen na ty velké a dlouhodobé. Propracovat se k diplomu na vysoké škole. Navštívit spoustu zemí. Něco dokázat. Můj malý velký seznam se ale v posledních měsících rozšířil o spoustu dalších přání. Copak diplom, na ten budu studovat ještě několik příštích let. Proč si ale nesplnit i menší přání, která nám mohou vykouzlit úsměv na tváři? A tak jsem se zvedla a ve svých 20 letech poprvé zavítala do cukrárny.

  • Blogování

    Jak se ze mě stal WordPressák

    Blogování, které si pamatuji z dob minulých, vypadalo trochu jinak než v současnosti. Většina stránek tehdy frčela přes blogovací službu blog.cz. Z dětských let si vybavuji články o pěti řádcích a blýskavé designy, které by vám dnes rovnou vypálily oči nebo přivodily epileptický záchvat. Když jsem se po letech rozhodla k blogování vrátit, chtěla jsem jednoduchou stránku s určitým rozčleněním. A tak jsem zvolila starý dobrý blog.cz. Správné rozhodnutí? 

  • Honí se mi hlavou,  Na téma

    Síla vděčnosti

    Mnohokrát jsem slyšela o tom, že se lidem pomíchá žebříček hodnot po nějaké silné události. To, co se dříve zdálo býti důležité, jsou nyní jen prázdná slova. „Občas se lidem musí něco stát, aby pochopili, na čem v životě opravdu záleží. Rozhodně to nikomu nepřeju, ale bývá to tak,” říkávala často kamarádka. Vždy jsem si myslela, že jsem vděčná. Ale až poté, co jsem si sáhla na své osobní dno, se mi skutečně změnily životní priority.

  • Psychika a ti druzí,  Spánek

    Setkání s opravdovou noční můrou

    Spánek je pro mnoho lidí jednou z nejoblíbenějších činností. Ten moment, kdy si večer vlezete do postele, zhasnete světlo a vydáte se do říše snů. Většina mých nočních příběhů je až neuvěřitelně nesmyslná. V mé mysli se prolínají scénáře, kterým se ráno zasměju a přihodím je jako historku k dobru. Potkávám známé postavy z dětství, ale také ty, s nimiž jsem se nikdy předtím nesetkala. Jsou sny, jejichž průběh ihned po probuzení zapomenete. Jsou sny, které se opakují. Ale pak jsou tu také noční můry – ty opravdové a děsivé.