• Povaha a temperament,  Psychika a ti druzí

    Proč je skvělé být melancholikem

    Když jsem tuhle melancholickou rubriku zakládala, říkala jsem si, co si s tímhle vším počít. Mám o tom psát? Však každému je přeci nad slunce jasné, že existují nějaké temperamenty a co který z nich obnáší. Ale pak jsem si uvědomila, že se může spousta lidí cítit podobně jako já dříve. A kolik melancholiků má problém se sebepřijetím. Pro okolí jsou většinou jen tiší, nenápadní a možná i divní. A právě proto je důležité umět na sobě najít i pozitiva. Protože jsou a není jich málo!

  • Události,  Za poznáním

    Signal Festival 2018

    Oblíbený světelný festival jsem letos navštívila již potřetí. Však co může být lepšího než zpestření noční Prahy několika světelnými instalacemi. Tento rok bylo navíc krásné počasí a člověk tak nepociťoval zimu ani nutnost halit se do šály či teplé bundy. Ale i přesto jsem někde přišla k pěkné viróze zrovna v prvním týdnu akademického roku. Mám to ale štěstí, co? 🤧

  • Povaha a temperament,  Psychika a ti druzí

    Jsem melancholik

    Přiznat si své povahové rysy může být pro některé lidi těžké. I já jsem měla odmalička problém srovnat se sama se sebou. Poslouchat ze všech stran, že jsem příliš uzavřená. Nemůžu mít jen jednu kamarádku. Jsem moc komplikovaná. A ta hodina jazyka, kdy učitelka zařadila introverzi a melancholii do negativních vlastností. Vnímám to tak i dnes? Už jen z jednoho prostého důvodu ne. Lidi nemůžeme dělit jen do čtyř temperamentů a nějakého extro nebo intro. V každém z nás jsou totiž směsi i dalších povahových rysů a to nás dělá jedinečnými.

  • Honí se mi hlavou,  Na téma

    A komu to cpeš?

    Svět sociálních sítí je velmi zvláštní. Často se volá po otevřenosti v různých tématech, ale pokud začnete být otevření, dostanete čočku za to, že prý jen toužíte po pozornosti. Docela mě zaráží názor, že máme všichni problémy a proč by o tom tedy měl někdo psát – je snad něco víc? Ano, každý má to své. Ale my přece neznáme průběh všech různých nemocí a situací, a proto mi taková témata připadají dokonale inspirativní a vzdělávací – jen je umět správně uchopit.

  • Honí se mi hlavou,  Z deníku

    Jak jsem poprvé zavítala do cukrárny

    Svět se pro mě stal krásnějším místem až poté, co jsem se naučila radovat z maličkostí. V hlavě mám svůj pomyslný seznam snů, které bych si chtěla během života splnit. Dříve jsem se zaměřovala jen na ty velké a dlouhodobé. Propracovat se k diplomu na vysoké škole. Navštívit spoustu zemí. Něco dokázat. Můj malý velký seznam se ale v posledních měsících rozšířil o spoustu dalších přání. Copak diplom, na ten budu studovat ještě několik příštích let. Proč si ale nesplnit i menší přání, která nám mohou vykouzlit úsměv na tváři? A tak jsem se zvedla a ve svých 20 letech poprvé zavítala do cukrárny.

  • Blogování

    Jak se ze mě stal WordPressák

    Blogování, které si pamatuji z dob minulých, vypadalo trochu jinak než v současnosti. Většina stránek tehdy frčela přes blogovací službu blog.cz. Z dětských let si vybavuji články o pěti řádcích a blýskavé designy, které by vám dnes rovnou vypálily oči nebo přivodily epileptický záchvat. Když jsem se po letech rozhodla k blogování vrátit, chtěla jsem jednoduchou stránku s určitým rozčleněním. A tak jsem zvolila starý dobrý blog.cz. Správné rozhodnutí?